..detaily tvoří celek..

 

 

 

 

 

 

 

Hlavní Menu


  Domů


  Články


  Projekty


  Shop


 

 

 

 

 

 

 

 

 

 
 

Články >  Hodinky - jak šel čas ...

Hodinky - jak šel čas ...

Patřím do té nevelké skupiny lidí, kteří neváhají utratit nemalé peníze za hodinky.
Než se dostaneme k mému historickému postupu rostoucí lásce k hodinkám od útlého věku až do dnešních dní, pojďme se podívat na trošku teorie.

Proč by měl vůbec někdo milovat hodinky?
To je poměrně častá otázka, na kterou neexistuje racionální odpověď. Vždyť v dnešní době ani hodinky nejsou potřeba, hodiny jsou všude a (minimálně) mobil má u sebe prakticky každý. Vrchol extáze pro mnoho dnešních lidí, především mladší generace, jsou chytré hodinky, na kterých si mohu prohlížet svůj oblíbený Facebook (pozn.: mi osobně se Facebook a podobné sociální sítě opravdu příčí). A když už se chci na ruce vůbec otravovat s něčím konvenčním, stačí mi hodinky za pár set Korun.
Jistě, je to vlastně racionální. Já osobně chytrým hodinkám nefandím, považuji je za další evoluci sociální závislosti. Sám osobně rád chodím do hor, v nichž žiju, sám, bez hudby, bez mobilu.. Nenechávám se vyrušovat tím, že zrovna někdo chce psát, či volat, těch pár hodin je jen mých. Každý je však nějaký a objektivně vzato ano, hodinky řekněme za 10.000,- Kč, které mají GPS, spárování s mobilem, měření tepu a nevím, co všechno, jsou za tu cenu mnohem lepší investicí, než konvenční hodinky, které neumí nic, než ukazovat čas.

Jediným opodstatněným vysvětlením, které možná pochopí i ti z vás, kteří hodinky nemají, nechtějí, nebo mají, ale nevidí v nich nic, než prostý nástroj pro sledování času, je jednoduše láska ke strojku, k samotnému srdci hodinek. A vlastně tady nastává jeden z rozdílů, proč jsou ti "postižení" z nás ochotni vydat za hodinky nemalé částky - člověk nemůže cítit radost z laciného, strojně poskládaného čínského strojku z výrobní linky, který je rád, že udýchá vteřinovou ručičku a žádá si za to pravidelné výměny baterie. Skutečnou lásku člověk pocítí až ve chvíli, kdy si pořídí své první automaty, kdy vidí (v ideálním případě přes průhledné dýnko) strojek v akci a může obdivovat tu krásu a hodinářskou přesnost.
A samozřejmě pak se přidávají další faktory, jako hledání designu, dokonalého zpracování, či určité společenské prestiže.

Co jsou tedy dokonalé hodinky?
Zde definice neexistuje. Každý má svůj jedinečný styl, svou představu, či sen, své limity i svá společenská postavení.
Aniž bych se chtěl kohokoli dotknout (ba naopak, podobných lidí je dnes málo a tak si těch pár zbývajících vážím), představa soustružníka s Rolexkami na ruce je asi stejně tak absurdní, jako představa milionáře s hodinkami za pár set Korun.
Bohužel právě tyto diference často znamenají snahu lidí "ukázat, že na to mám", i když na to nemají - a od toho jsou tady fejky. Pominu-li jakési duševní vlastnictví a nezákonné kopírování, já se řadím do skupiny lidí posedlých perfekcionalismem a představa nějakých čínských fejků za pár Korun, které se tváří jako hodinky za x-set tisíc, je mi vážně proti srsti..

Lidé se dělí na různé skupiny, pro spousty lidí jsou častou představou nekonečného luxusu značky jako Rolex, Breitling, IWC, či Omega, ačkoli ceny až několika milionů Korun dosahují zpravidla jiné, běžnému člověku sotva známé, či zcela neznámé značky.
Přitom každá ze značek má svá specifika. Rolex se stal jakýmsi synonymem luxusu, stejně jako označení "Rolls Royce" všude tam, kde se ve spojitosti s auty mluví o drahém a luxusním autě. Čistě subjektivně Rolex vnímám jako svým tělem robustní, ale ciferníkem relativně jednoduché hodinky, sám jsem v nich objekt mého snu nikdy neviděl a vždy jsem je spíše vnímal jako volbu starších pánů - i když tomu tak vždy nebývá.
Breitling je zase marketingově velice známou značkou, spojovanou s letectvím. Naopak v nich právě vidím svůj sen, je na nich něco poutavého a okázalého, ovšem s patřičnou dávkou luxusu.
IWC, zvláště pak jejich pilotky, jsou krásné hodinky s dokonalým zpracováním a až poutavou jednoduchostí. S nimi chybu zajisté nikdo neudělá, vždy mě na nich ale tak trošku mrzelo, že potlačují jakýsi dojem výjimečnosti, aspoň z mého pohledu.
Omegy pak vnímám jako značku "pro všechny" kdo na to mají, znám mladé lidi i starší pány, kteří Omegy nosí. Ze jmenovaných mají právě Omegy asi největší rozptyl cen, z nichž si vyberou méně i více movití klienti.

Platí se tedy za něco jiného než za značku?
A
no i ne. Upřímně řečeno samozřejmě marketing dělá hodně a čisté výrobní náklady jsou pouhým zlomkem prodejní ceny koncovým zákazníkům.. Na druhou stranu musí člověk brát v potaz know-how a historickou hodnotu každé značky (je-li). Kvalitativní rozdíly jsou samozřejmě propastné, ať už jde o samotný strojek, přes zpracování s dokonalým smyslem pro detail, konče mnohdy ušlechtilejšími materiály. Jak jsem však psal již v úvodu, nehledejme v tomto případě v ceně racionální pohled..

Závěrem...
C
o napsat na závěr tohoto teoretického úvodu? Ze svého pohledu není důležitá cena hodinek. Pokud máte pro hodinky vášeň, kupujte to, co je vám blízké a pokud na to máte, je jedno, že nejste ředitelem zeměkoule, stejně jako můžete mít rádi i hodinky za pár tisíc Korun, na které si může sáhnout téměř každý. Hlavně se nestavte do role snoba, který "chce vypadat", ale nemá na to a proto koupí fejky.

Strana  1 2 3 ... 8